Ukázka z připravovaného románu
Říjen 1969
Kapitola VI.
Vedoucí Naprakta klubu obdržel svolení vycestovat do NSR na několikaměsíční stáž. Povolení předcházela řada prověrek včetně svolení Vojenské správy, ale Petr Voska všechno úspěšně ustál. Zároveň bylo třeba instalovat nového vedoucího. Kádrovou rezervu klub neměl, ale o funkci měl eminentní zájem Roman Johannes, který v klubu pracoval jako číšník. Nový vedoucí byl podmínkou Voskova vycestování a tak Voska dělal všechno možné, aby funkci obsadil. Johannes sice kádrově vyhovoval, ale byl to drzý a často na hosty nepříjemný chlapík. Svým chováním proti sobě popudil nemálo lidí a tak se Voska právem obával, zda Johannes na předsednictvu bude schválen. Potřeboval všechno do detailu připravit a tak si pozval Petra Joudu, tajemníka OV ČSM pro kluby a také Johannese, aby se domluvili na taktice pro jednání předsednictva.
Seděli v kanceláři klubu. „Můžu?“ optal se Johannes a ukázal na krabičku spart.
„Pro mě za mě, klidně blafej. A ostatně, mně můžeš dát taky!“
Johannes nabídl Voskovi a oběma zapálil. Cítil, že musí nějak začít hovor, ale nevěděl, jak se k tomu všemu Jouda staví a tak začal neutrálně : „Víš, že ti to docela závidím,“ obrátil se na Vosku. „Ty si budeš užívat v Hamburku a nás Rusáci pustí akorát tak na Rujánu!“
„No, snad nebude tak zle, „ chytil se Jouda. „Dubček jim trochu bude držet uzdu. Koncem měsíce se bude schvalovat zákon o federaci a ty poměry se zklidní. Postupně se všechno usadí do normálu. Rusáci si přeci nezalepí svou výkladní skříň.“
„ Asi máš pravdu.“ Voska odklepává do popelníku popel z cigarety. „A ty, Romane, ty nezáviď! Ona to tam nebude taky žádná selanka. Já jsem se moc dlouho rozmýšlel, zda tam pojedu. Dokonce jsme se s Janou dohodli o odložení svatby. Sama to sice navrhla, ale byla z toho celá špatná.“
„Já vím,“ souhlasí Johannes, „ale třeba ji za tebou pustí a můžete se vzít tam.“
„Hovno pustí, budu rád, když odjedu sám,“ zasmušil se Voska. „Ale k věci. Petře, jak vidíš to jmenování Romana do funkce vedoucího?“
Za otevřeným oknem bylo slyšet hluk přijíždějícího nákladního auta. Voska se rychle zvedl ze židle a okno zavřel. Posadil se a upřel v očekávání na Joudu zrak. Ten nespěchal s odpovědí a očima přelétával z jednoho na druhého.
„Návrh podává předseda Pavol Hronek. Na partaji s tím předběžně souhlasili, ale…“
„Ale co?“ vylekal se Voska. „Někdo to chce bojkotovat?“
„Bojkotovat?“ Jouda s úsměvem zavrtěl hlavou. „Bojkotovat je příliš silné slovo! Nicméně, v předsednictvu jsou lidé, kterým leží Roman v žaludku.“
„Já?“ Johannes dělá, že se diví i když dobře ví, že na sekretariátu mládeže jsou pracovníci, se kterými už se několikrát dostal do sporu. „Já? Není to blbost?“
„Tak to bych moc netvrdil! Není to tak dlouho, co jsi se málem popral s Dolejším, není to tak dlouho, co jsi seřval Věru Stránskou a ještě bych mohl pokračovat!“
„No jo, ale oni se mi pletli do výkonu funkce! Stránská mě třeba taky obviňovala, že jsem nalitej, ale nebyla to vůbec pravda!“
„Hele, Romane, teď to řešit nebudeme! Když to spočítám, tak je to tři ku třem a bude záležet na sekretářce Dáše, zda se přikloní na tvoji stranu. Jinak je to v háji. A to si ještě nejsem stoprocentně jistý s Vencou Dopintou. U toho máš taky nějaký škraloup?“
„Ne, fakt ne!“ Johannesovi je najednou hodně nepříjemně. Taky Voska začíná mít neradostný pocit: „A ty bys je nějak nemohl přemluvit?“
„Pff, kdyby to šlo, Fredy Dolejší je zaťatej, jak někdo před ním řekne Johannes, tak prská!“
„Tak co navrhuješ?“ Voska chce znát východisko.
„Roman se musí velmi pečlivě na předsednictvo připravit!“ Obrací se na Johannese: „Za žádnou cenu, rozumíš, za žádnou cenu se nehádej, kritiku ber jako výchovné opatření. Nedělej frajera! Hronek je na tvojí straně, já tě podpořím, Venca asi nakonec taky, věřím, že i Míra Piwoda a Dáša se pak určitě přidá. Takže by zbyl jen Fredy s Věrou.“
„To by šlo.“ Voska se pomalu začal uklidňovat. „Stejně pro sichr promluv ještě s Dášou. Určitě si dá říct. Roman se jí líbí.“
„Hlavně, ať to Roman neposere nějakými kydy, to by byl konec!“
Johannes vstal ze židle a šel ke dveřím. Do otevřených zavolal: „Bětko, přines nám tři vodky na mě!“
