Když jsem včera sledoval tanečky okolo Turecka, napadlo mě, v čem se liší parta lidí ve druhém desetiletí jedenadvacátého století, jako Merkelová, Hollande, Juncker, Schulz, Cameron od party lidí třicátých let dvacátého století, jako třeba byli Daladier, Mussolini, Chamberlaine, Pilsudski, Franco?
Hitlera i Stalina vynechávám, ti jsou mimo tuto linii.
První rozdíl bych asi viděl v oblečení. Přeci jen obě století se módou dost lišila a tehdejší pánové a dámy se se současnými oblékali jinak.
Taky asi stravovací zvyky se lišily, zatímco si dvacetstoletníci užívali všech rozmanitostí i alkoholu, ze stolů našich současníků mizí vepřové, o alkoholu nemluvě.
Pak třeba byly jiné účesy i jiné doplňky. Dnes jdou hodně do módy burky a hidžáby, i když naši současní to na veřejnosti zatím nenosí. Brýle vypadaly jinak a místo bloků s tužkou má naše partička k dispozici i phony, notebooky i chytré telefony.
Pak už mě nic moc nenapadá, snad jen, že obě party měly k dispozici tajné služby, které ani moc tajné nebyly, a jejichž zjištěním se zcela nevěřilo. Pak také měly armády, které ukazovaly svaly na různých opevněních, na vojenských přehlídkách a manévrech. Což se ukázalo, jak víme z dějin, jako žalostně málo.
Taky architektura začíná dostávat jiné obrysy. Jednou o ní bude historie hovořit jako o minaretové éře. A o ženách jako o těch, co jim zůstal vlastní MDŽ. Taky se možná bude vyprávět o válce bohů, jak ten nic neodpouštějící a trestající, vytáhl proti laskavému všeobjímajícímu. Jak sice nevyhrál žádný, ale černoprdelníci a a ti od muezzínů na tom pořádně vydělali.
Obě party měly ale také hodně společného. Na nekonečných jednáních jejich lidé žvanili a žvanili, mávali papíry a zase žvanili. O problémech se vědělo, ustanovovaly se komise, které měly subkomise, které řešily a řešily dlouhým smetákem pod koberec, kde to postupně vyhnívalo.
Když pak ale odněkud přilétl kámen, nebo se ozvalo zlověstné zamručení, obě party rychle skoupily dostatek toaletního papíru i živočišného uhlí a na kolektivních srálnách se radily a radily. Těm dáme kus území, stejně ho nepotřebujeme, vedle kluci s fezy mají problémy s hospodařením, tak je zadotujeme a naše armády stáhneme, aby bylo vidět, že do řešení nejdeme silou, jsme přeci demokraté…a kluci z armády stejně oficiálně dle předpisů nemůžou moc cestovat, tak jim dopřejeme kolektivní exotiku pro studium tamních domorodců. Jsme potomky Cooků, Holubů, de Brazzů, von Steinenů a řady dalších, tak si s nějakými divokými kmeny lehce poradíme. Naši lidé jsou kulturní, pochopí to!
No jo, ale co ušlechtilé cíle těch partiček? Jistě, byly a jsou křišťálově čisté, jak se na moudré politiky patří. Jejich demokratické názory a konání dělá svět přitažlivým pro lidi všech vyznání a ras. Musíme, rozuměj Evropané, hodně se učit a obohatit zajímavou kulturou opřenou o voj samého Mohameda a nikdy jinak. Co na tom, že se to občas nepovede a ti nechápající a nedemokratické živly vyvolají válku. Přežili jsme jednu, přežili jsme druhou a to by bylo, kdybychom nepřežili i tu další, jadernou, zvláště, když jsou na světě takoví frajeři jako Porošenko, Erdogan, Tymošenková, americká generalita , Kim a Langšádlová.
A tak jsem se zkoušel rozparalelovat, až jsem přešel to podstatné. V čem se obě ty party liší doopravdy. Já myslím, že v ničem. Jsou to pořád stejní politici, sebestřední, zkorumpovaní, vydíratelní, mocichtiví, kterým je blaho vlastního národa jen žvástem, o který opírají svůj výstup na Olymp, odkud bohorovně pohlížejí na ty, kteří je zvolili a platí. Ano, non olet! Jim nikdy!
