Zlověstně ta látka voní, mimikry stříkance,
samopalu hlaveň, kanady, útočný nůž!
Vojáku chrabrý, ukaž té sebrance,
kdo je tu geroj, kdo je tu muž!
Z objetí povolit zděšená matička nechce.
Chlapečku ,chlapče, dětem ti třeba,
taková domácnost neřídí se lehce,
za rukáv drží se malý neposeda.
Neboj se matko, neboj se, ženo zlatá,
za hory půjdu pořádek dělat,
vyrostla do nebe ta cizí cháska klatá,
a nutno je na obživu vydělat!
Muži můj, muži, doma také práce,
přistavět, předělat dům se musí,
tam někde válčit není legrace,
tíseň a předtucha zlá mě dusí.
Nebojte, rozmilí, za rok jsem zpátky,
na hrudi široké budu mít řád!
Věru k vám nepřijdu zadními vrátky
a toky peněz budou mít spád!
Uběhl týden, uběhl měsíc, rychlý to skok,
Na dveře s dopisem pošťák buší,
Kdepak je řád a kde prachy?
Ten muž byl hrdina, snad zklidní vaši to duši.
V domově smutku pusto, přesmutné áách,
často se ozývá žalostný pláč.
Na portrét hrdiny usedá prach…
Řekni, nač ti to bylo, řekni mi, nač?
