AGÓNIE HUDBY


                                 Dozněla píseň a růže v takty spadla,

                                 text se zhroutil a trny z růže čiší,

                                 noty padaj do propadla,

                                ta melodie se nikdy neuslyší.

 

                                Smyčec strnul a klenbu bodá ,

                                ticho jako pomník tíží,

                                klavír, žestě oněměly odespoda,

                                koncert skončil mezi kříži.

 

                                Myšlenka se v dusnu zdusí,

                                nemá dechu, nápad hyne,

                                někde třeba takty zkusí,

                                vzbudit nové melodie.

admin se představuje:

Člen Severočeského klubu spisovatelů
Příspěvek byl publikován v rubrice Poezie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *