Důchodce Antonín Novák byl jakoby vrostlý svými francouzskými berlemi do dlažby před vchodem supermarketu. Před ním visela upoutávka na akci. Zlevňovaly se kolekce a za Novákem se houfoval šik dalších chtivců levných čokoládových dobrot, nedočkavě čekajících na otevírací dobu obchodu. Zájemci se rekrutovali ponejvíce z dam třetího věku, které ze svého důchodu neváhaly utrhnout díl pro svá vnoučata.
„A to měl bejt dneska konec světa,“ rozhořčovala se babka ve skupině, která na první pohled vypadala jak zájezd důchodců na předváděcí akce.
„Paní,“ ožil na začátku fronty Novák, „to nejsou žádný plky, to je moudrost starých Mayů, praví se o tom o v posvátné knize Popol Vuh indiánů Hopi i ve svědectví dalších starých civilizací!“ Senior okřál, to byla jeho parketa. Roky odebíral časopis Magazín 2000 a tak věděl svoje.
„Jo?“ pravila útočně stará babka, „ a jak to že není?“
„Taky je teprv ráno…a vůbec, dejte mi svátek, osobo! Zkuste si někdy zalistovat v Magazínu 2000 a budete mluvit jinak.“
„Makacíny nečtu, nemám na ně peníze. A vy si trhněte nohou, dědku!“
Babka se rozhořčeně otočila a hledala podporu ve frontě svých vrstevnic.
„Fifleno!“ Novák, otočený do výlohy se rozhořčil a babka debatérka zfialověla.
„Co si to dovolujete, vy vy….?“ hledala to nejpotupnější označení oberlovaného Nováka v koženém kabátě s kloboukem na hlavě.
„Gestapáku!“ Nakonec našla a demonstrativně si odplivla.
Novák se na babku otočil. „Tentokrát to není na vás, i když…“ ukázal namáhavě berlí do prosklených dveří. Bylo jimi vidět pokladní, která s malým zrcátkem v ruce si druhou rukou malovala rtěnkou našpulené rty. Pak beze spěchu odložila propriety pod pultík pokladny a nezúčastněně se podívala na náramkové hodinky. Odcházela otevřít.
Fronta v čele s Novákem, který první vyrazil pro košík, ji málem porazila. Chvilka strkání u košíků a Novák vedl chtivce přímo k regálu s cukrovinkami.
Před otevřením se v supermarketu pečlivě uklízelo, podlaha byla ještě vlhká. To stačilo, aby nebohému důchodci jedna z berlí uklouzla a Novák, tlačený davem za ním uklouzl a padl hlavou přímo na roh regálu. Babka za ním zděšeně vykřikla a fronta se rozpačitě zpomalila, až zastavila. Mladý pracovník supermarketu hbitě k dědovi přiskočil, a když viděl, jak mu ze spánku vytéká proužek krve, rychle vytáhl z kapsy overalu mobil a volal záchranku.
MUDr. Všemohoucí se narovnal od ležícího těla. „Nemáte tu nějaké prostěradlo? Tady už bude mít práci jiná četa.“
„A můžeme nechat otevřeno?“ Přispěchavší manažerka prodejny je postavena před nečekané dilema.
Lékař se na ní nevěřícně podíval. „Otevřeno? S mrtvolou? Zavrtěl hlavou a chtěl něco neuctivého říct. Mladý prodavač přiběhl odkudsi s kusem prostěradla a tak doktor přikryl nebohého seniora.
„Tak tomu ten konec světa vyšel dokonale,“ řekla mstivě babka v houfu, a aby to ona nepropásla, hmátla do regálu pro pět krabic kolekcí.
