Obraz 22

Tramvajová stanice u Sportovní haly

Reál – Exteriér – Noc

Svítí pouliční světla. Drobně prší a je lezavá zima.Občas přejede nějaké auto.

Na refýži stojí Cicko. Je sám a čeká na tramvaj. Přes silnici k němu přebíhá Stárek. Když k Cickovi doběhne, Cicko se k němu otočí zády.Stárek ho obejde a dává mu ruku na rameno.Cicko ramenem uhýbá. Mračí se.

Zvuky večerní ulice

STÁREK :

Láďo, promiň, byla to ode mne hloupost. Pojď, vrať se!

CICKO :

To si celý ty. Najprv vystrájaš somaríny a potom nevieš čo!

STÁREK :

To si mám před tebou kleknout? Mrzí mně to,tím pivem jsem tě polejt nechtěl.

Cicko se nazlobeně mračí. Mlčí.

STÁREK :

No tak, Láďo, nenech se přemlouvat! Je před  mistrákem. A jde v něm o všechno.

Cicko neodpovídá a vyhlíží přijíždějící tramvaj. K nástupnímu ostrůvku přijíždí tramvaj.

Zvuk přijíždějící tramvaje.

Je skoro prázdná. Vystupuje mladý pár.Cicko čeká až mu přední dveře. Pak nastupuje. Na schůdkách se otáčí.

CICKO :

Ty na to tvoje správanie jednou hodně draho doplatíš a nebude to dlho trvat!

Řidič tramvaje udiveně hledí na ty dva. Pak zavírá dveře.Cicko postupuje dál do vozu. Tramvaj se rozjíždí.

Zvuk odjíždějící tramvaje.

Stárek vytahuje cigarety, zapaluje si. Hledí za mizející tramvají. Pak se rozhlédne a jde zpátky k hale.

Obraz 23

Stárkův byt, obývací pokoj.

Reál – Interiér – Den

V obývacím  pokoji, pod ústředním topení leží na podlaze Stárek. U hlavy má zaschlou kaluž krve.

Policejní doktor si balí svoje propriety.

V pokoji sedí na sedací soupravě plačící slečna Pocnerová, Stárkova přítelkyně.

Vzlykání Stárkovy přítelkyně.

U Pocnerové stojí poručík Kolář.Je v civilu. U dveří stojí praporčík Raboch v uniformě. Kriminalista Kratochvíl klečí u mrtvého těla.

Vstává a ptá se doktora.

KRATOCHVÍL :

Tak jak, doktore, co jsi zjistil?

Doktor Staněk krčí rameny. Hlavou ukazuje na Pocnerovou.

KRATOCHVÍL :

Rudo, vezmi slečnu Pocnerovou k Hortákovi a pak se vrať.

Kolář bere Pocnerovou pod paždí a odvádí ji Pryč. Pocnerová se ve dveřích ohlédne a začne nahlas plakat. Kolář ji rychle odvádí ven.

Hlasitý pláč Pocnerové.

DOKTOR :

Tak sebevražda to rozhodně nebyla.  Ani nešťastná náhoda. Zemřel pravděpodobně po ráně do hlavy.

KRATOCHVÍL :

Jak dlouho je…?

DOKTOR :

Ještě nezačal rigor mortis, řekl bych, že asi tak hodinu, dvě, ale víc po pitvě, však víš.

Doktor si bere kufřík a odchází.

DOKTOR :

Tak se měj a brzy toho grázla chytněte!

Kratochvíl zvedá ruku na pozdrav. Potom  prochází po místnosti a snaží se něco najít.

Přicházejí dva technici  s nádobíčkem.

KRATOCHVÍL :

Ahoj chlapi, tak se do toho dejte! Ať vám nic neuteče.  Mám takovej pocit, že nám začne

pěknej cvrkot!