– 28 –
U ohně zmrtvěl čas a některé ženy začaly plakat. Co teď? Chlapi bezradně hladí ženy po ramenech a shánějí tranzistorová rádia.
Ráno je v kempu nezvykle živo. Někteří balí stany a nakládají auta. Košvanec má strach. O rodiče i o rodinu. I o sebe měl strach. Do kempu přijelo auto s nějakými lidmi a nabízeli všem Čechům a Slovákům možnost ubytování ve sběrných táborech s pozdější možností azylu v některé západní zemi.
„Co budeme dělat, Jilku?“ Olga Košvancová už mluví česky bezchybně.
„Čekat, Oli, čekat!“ Předseda ONV Košvanec je taktik. „Peníze ještě stačí, počkáme, co se stane.“
Domů jedou až v září. Košvanec několikrát telefonoval na ONV, že na hranicích je tak ucpáno, že se nemohou dostat zpět, že ale určitě přijedou.
Když se vrátili, Košvanec už měl jasno, zda okupaci přivítat nebo odsoudit. Zakrátko se stal členem prověrkových komisí a po nástupu Husáka k moci, se vbrzku stal nejprve tajemníkem OV KSČ pro průmysl a po odchodu vedoucího tajemníka OV, se dostal na vrchol okresní moci. RSDr. Jiljí Košvanec.
Košvanec přihmouřil slastně oči. V Mostě bude mistrovství ČSSR v boxu. Na ČSTV rozhodli. Perfektní. Košvanec se zamyslel. To přece musí ihned sdělit předsedovi oddílu boxu a mistrovství mu předložit jako politický úkol vysoké důležitosti. Je třeba organizačně zajistit celý sportovní podnik a upevnit politickou situaci v okrese. Však je třeba neustále kontrolovat občanskou nespokojenost…
Košvanec zvedne telefon a zazvoní sekretářce: „Emilko, zavolej mi na ONV soudruha Šimana, chci s ním hned mluvit!“ položil sluchátko a čekal, až znovu zasvítí červená kontrolka na první lince. Emilie mu hlásí, že na druhém konci čeká vedoucí odboru Šiman.
„Košvanec, čest, stojíš, soudruh Šiman?“ Tajemník se snažil navodit dramatickou atmosféru.
„Tak si honem sedni!“ Okresní mocnář vychutnával na dálku napětí předsedy oddílu boxu. Poškrábal se na nose a zahulákal do telefonu: „před chvíli mi volal z ČSTV, předseda sekce boxu Savák. Představ si, soudruh Šiman, že náš oddíl boxu pověřují organizací mistrovství ČSSR boxu jednotlivců. To je darda, co tomu říkáš?“
Šiman na druhém konci drátu si trochu oddechl, čekal hromobití, Byl už zvyklý, že v poslední době byl jeho odbor neustále kritizován i za nejmenší prkotiny. V kritice vynikal předseda Městského výboru KSČ Pučelík. Poďobaný mužík s nenávistí v duši ke každému, kdo projevil jen trochu jiný názor, než on. A jako každý zamindrákovanec byl nesmírně mstivý. Košvanec taky nebyl Šimanovým oblíbencem, ale dalo se s ním vyjít. S Pučelíkem velmi, velmi těžko.
Šiman si přehodil v ruce sluchátko a Košvancovi vyjevil, že si právě všechno zapíše a přednese na výboru boxu, který mimořádně svolá v nejkratší možné době.
Jak hovořil s tajemníkem, ozvalo se zaklepání na dveře a bez vyzvání vstoupil do kanceláře vedoucího Mirek Stárek. Když uviděl telefonujícího Šimana, zarazil se a
– 29 –
chtěl odejít. Šiman však posunky naznačoval, aby zůstal, aby neodcházel. Mirek se tedy zastavil a poslouchal, jak Jiří Šiman hlásí do sluchátka : „Ano, soudruhu vedoucí tajemníku, ano spolehni se, ano… zařídím všechno, ano, spolehni se… ale to víš, že ano…ano mám představu !
Košvanec nakonec zhodnotil své představy a do telefonu Šimanovi objevně konstatuje: „víš, soudruh Šiman, je potřeba udělat všechno, aby naše práce byla pořád lepší. Jde za námi devadesát procent obyvatel, to si uvědom!“
„Hovno!“ Šiman měl co dělat, aby neodpověděl nahlas. Kýval poslušně hlavou a když zahlásil „čest práci,“ zůstal ohromeně stát se sluchátkem v ruce. Pak ho váhavě položil a zadíval se na usmívajícího se Stárka.
„Hovno,“ vypadlo teď hlasitě ze Šimana. Stárek roztáhl ústa ještě více: „ Co je, šéfe? Obstřik?“
„Hovno,“ opakoval Šiman o poznání tišeji. „Slyšels, Míro? Volal mi Košvanec. Pověřili nás organizací mistrovství ČSSR v boxu. A anální horolezci na ÚV ČSTV to
musí nejdřív hlásit na OV KSČ, aby partajní borci mohli začít tvořit partajní úkoly, termíny a zodpovědné osoby.“
Stárek se pořád uculoval a pak se Jiřího vesele optal : „ Co tě ještě tak rozčílilo, že jsi začal tak jadrně hovnovat?“
„Ále,“ Šiman mávl znechuceně rukou. Škoda, že ten telefon nejde přepnout na reprák. To bys slyšel kydy. Představ si, že za námi jde devadesát procent lidí…
Měl by jít mezi normální lidi…“ Šiman si znechuceně odfrknul.
„Počkej, Šimane, snad ses nenaprd kvůli devadesáti procentům,“ vyzvídá nedůvěřivě Stárek.
„To byla jen třešnička na dortu, mě jen síří, že to z ČSTV musí hlásit nejdřív na partaj a Košvanec hned zvedne prapor…“
„Vykašli se na to, Jiří, stejně nás čeká rachota a stejně by se do toho partaj nasunula, vždyť znáš Košvance…“
„ A pak chce volňáska, jako kdyby nemohl vysolit tři pětky, chudák!“ Šiman se zjevně rozhořčil a Stárka vůbec neposlouchal. Stárek se ještě jednou zasmál, přistoupil k Šimanovi a přátelsky ho bouchnul do ramene : „Jirko, člověče, tak se uklidni. Svoláme výbor a připravíme úkoly pro všechny členy, aby nezačal Porek s iniciativou, která by skončila zase u lízání smetany, Znáš ho přece, ftáka!“
Stárek se ještě jednou zasmál a Šiman se probral. „No jo, „ řekl smířlivě,
„já vím. Máme ale co dělat, teď před posledním a rozhodujícím mistrákem. Člověče, já bych to obrečel, kdybychom nepostoupili!“
Mirek Stárek souhlasně pokýval hlavou: „ To mi povídej!“
Šiman se krátce zamyslel a najednou, jakoby mu do žil natekla nová energie se živě začal starat o další věci příštích.
„Míro, zaběhni hned za Brtníkem, zná se s někým ze sportovního zpravodajství z televize, snad se Suchánkem nebo Škorpilem. Ať se s nimi zkontaktuje a připraví televizní přenos!“
– 30 –
Míra přikývl, ale měl námitky: „ Teď hned to ale nepůjde. Přijde inženýr Herink z Technických služeb. V noci vyjeli s posypem a frézou, ale na komunikaci k partaji zapomněli. Aparátčíkům to ráno klouzalo a já jsem naneštěstí padnul do náruče přímo Pučelíkovi.“
„ A dostal jsi pochvalu s peněžitou odměnou,“ hádal chytře Šiman.
„Vole,“ potvrdil zásah Stárek a rozchechtal se. „Mám slíbenou Sibiř a natažení na skřipec.
„To jsem sám rád,“ tváří se zarmouceně Šiman, „ odměny jsou povzbuzujícím stimulem.
„Stárek chápavě přitakává: „ Jedna tě také čeká, soudruhu vedoucí. Pučelíkova metoda cukru a biče jen pro tebe, dočkáš se !“
Šiman mávl znechuceně rukou, ale pak se zastavil a upřeně pohlédl na Mirka Stárka. Ten znejistěl: „Co je, co na mně tak zíráš?“
„Míro, ty vole, já tě varuju!“ Šiman vztyčil hrozivě ukazováček a zahrozil Mirkovi do tváře. „Hele, dej pazoury pryč od mladé Zavadilky!“
Stárek zčervenal a hned se ohrazoval : „Neblbni, co já s tím. Přece nebudu kámošovi vandrovat do starý. Jak bych mu mohl potom pohlédnout do očí, to ne!“
„Nekecej!“ Šiman se trochu rozčílil. „Vidělo tě pár lidí, jak jsi ji zatáh do Jalty a hned to rádi vycinkali Rudlovi. Ten prej pak lítal okolo lustru!“
Stárek se hned ohradil : „Jirko, to je pěkná krávovina. Já jsem ji jen vezl domů, stála na zastávce, tak jsem ji svezl a posadil se na dvě deci v Jaltě…“
Šiman ho prudce přerušil: „ Na dvě deci, jo? To říkej holubům. Přišla domů ve dvě v noci!
Stárek se rozhořčil a vyvracel Šimanovo obvinění: „Fakt to byly jen dvě decky. Ona bydlí…“
„Já vím, kde Zavadilovi bydlí,“ Šiman se pořád tvářil hrozivě a Stárek cítí povinnost se znovu obhajovat.
Vtom se ozvalo energické zaklepání a do místnosti vplul se starší dámou oblak laciného parfému. Sekretářka tajemníka se obrátila na Šimana a důležitě mu sdělila: „Soudruhu vedoucí, máte u nás telefon. Volá předseda městského výboru KSČ soudruh Pučelík, máte ihned přijít.“ Postarší dáma sekretářka vložila nesmlouvavý
akcent na slovo ihned. Hned zase vyplula a nechala pro jistotu otevřené dveře. Šiman se zašklebil a byl najednou unavený. „Ten nezahálí, tak se jde pro sódu!“
„A taky pro politický úkol na uspořádání mistrovství,“ přebírá iniciativu Stárek.
Šiman mu dal ve dveřích přednost a do zad mu nařizuje: „ Hele,Míro, běž hned za tím Brtníkem. Já to s Herinkem vyřídím sám. Jen mi ještě hoď na stůl plán údržby komunikací!“
„Jasně, šéfe,“ melduje Mirek za odcházejícím vedoucím odboru. Ten se v chůzi ještě otočil a zahrozil mu pěstí. Mirek se zašklebil a hleděl za odcházejícím Šimanem. „Tak so long, šéfíku.“