Archiv rubriky: Poezie

Domovem ulice, klenuté mosty, jsem bohém a král trhanů. Často jsem sám, někdy mám hosty, Když chci, tak ležím a vůbec nevstanu! Svoboda, svoboda, kdekdo se mračí, co ty víš o nebi, jak lítaj ptáci? Paňáku zvoněnej, v kravatě sráči… … Celý příspěvek →

Dozněla píseň a růže v takty spadla, text se zhroutil a trny z růže čiší, ty noty padaj do propadla, ta melodie se nikdy neuslyší.   Smyčec strnul a klenbu bodá , to ticho jako pomník tíží, klavír, žestě oněměly … Celý příspěvek →

Drásavé ticho. Stěny šumí do beznaděje, která mozek masíruje. Najednou… ze všech stran chraplavě se směje, jako hloupý šašek, jenž mnohokrát za spektákl všchno splete. Prudkou vášeň chci sobě přibrat a strhnout masku trpitele… však humor jaksi nepřichází, když čekáte … Celý příspěvek →

Halda vzpomínek navršená jak odpadky. Taky páchnou, sedají vrána k vráně. Jeden rok, další, přidané dodatky barvící šedí očochtané skráně. Cétéčko hlavy žaluje, chlapče, z dálky iktus krouží kolem spisů, vzpomínky jsou nadstavba živočichopisu. Čekáním na bagr, jež rozhrne hromadu a vytěsní … Celý příspěvek →