Archiv rubriky: Poezie

Do hábitu se převlík´čas a beze spěchu mši jara celebroval. V nebeské galérii visely nádherné obrazy, co malíř, to Mistr, Pan, střídají se Boticelli, Rubens i Tizian… Žasnu a krev mi v žilách horce tepe, hrdá čela, vlasů žíně, do omdlení křivky … Celý příspěvek →

                           Hlava je chrám, chrám zla či dobra,                                      chrám trpaslíka nebo obra,                                      chrám jež chrání hrdá čela,                                      sic myšlenka by uletěla.                                        Oko? Oko je studna, do duše okna,                                      záclona vlaje barevná lokna,                                      a … Celý příspěvek →

Řval jsem, toť se ví, však jsem se právě narodil a někdo za mě smlouvu na dobu určitou podepsal, ale kdo  a proč, odkud jsem se tady najednou vzal a kam vlastně jdu…?   Který šéf, které firmy mě to … Celý příspěvek →

                            Žití je jako jízda rozhrkaným  řetízákem,                             točí se pořád dokola z bodu A do bodu Bé,                            chvástáš se, jak všechno vezmeš hákem,                            však seskočíš-li, přistaneš na hubě!                              Život je jako sukská díra do vrat,                            … Celý příspěvek →

Kde to jen sedím? Oči kalné a jazyk jako rašple, tisíce kováříčků do spánků buší! Kde to jsem? To světlo bolí víc než šipky z kuší, hochu vzteklej, do nicoty dozapšklej… Kde to jsem? Bolí všechny nervy, kosti, já daleko … Celý příspěvek →