Archiv rubriky: Povídky

       Zamyšleně jsem odložil časák na stolek vedle šálku kafe. Rád čtu tyhle magazíny, ve kterých se píše o záhadách a zvláště těch, které mají filozofické podtexty. Dočetl jsem článek Hlasy mrtvých a dost mě to zaujalo. Jako v poslední … Celý příspěvek →

     Pozdně odpolední paprsky končícího léta marně bojovaly se špinavými okny staré tělocvičny. Nový bezbarvý lak na parketách nijak nepozvedl slávu sálu, kde se utkávali mistři kožených rukavic, kde se míhala vzduchem vypracovaná těla cvičenců a kde také taneční páry … Celý příspěvek →

     Městečko v někdejších Sudetech bylo vlastně jedna dlouhá ulice. Za Rakouska měla jméno po císaři  Františku Josefovi II., pak ji přeměnili na Masarykovu a mysleli, že to bude napořád. Nebylo.      Městečko se začalo hemžit bílými podkolenkami, do kterých byli … Celý příspěvek →

   Imperare sibi maximum imperium est ( Největší moc – moc nad sebou samým)             To horko! No jo,  jak jinak, Řím není Děčín.      Bohouš se na chvíli zasnil. Děčín, Labe, zámek, kamarádi, rodina. Kolik radosti i zklamání … Celý příspěvek →

Boris Borisovič Borisov pozorně proti světlu prozkoumal obsah velkého stakanu. Vypadalo to jako vodka a taky to byla. Nic znepokojivého.      Kýchnul jsem.      „Zdrav buď,  bojarin!“ Boris se zaklonil dozadu a vylil kořalku do hrdla.      „Áaaaaa,“ nahlas vydechl, … Celý příspěvek →